Všechno nejlepší k 6. měsícům

Slatiňáčkům přejeme všechno nej, ať hezky rostou a páníčkům dělají jen radost!
Moc vás zdraví máma Bennie a ségra Arwen .

Hádejte, kdo je na fotce?

Nějak se mi podařilo zaspat to, že Slatiňáčci mají už 6 měsíců!!! Naštěstí, někteří páníkové na to pamatovali a poslali pozdravy do rodného dvora:-). Takže máme čestvé novinky od Arlettky; s majitelkou Verčou jsou asi pěkně povedená dvojka, chodí na výcvik a jde jim to a zdraví všechny psí sourozence.
A taky jsme dostali fotky od Angui, je to nádherná holka! Více o ní najdete na jejím blogu; -).

Airííííín

Krasavice na fotce je prosím pěkně Airinka. Nojo! Ono už je to pět měsíců, co se naší Benušce narodila štěňátka! Takže tahle psí slečna se mi v květnu vešla do dlaně...teď má 20 kilo... To je hustý;-).

Výlet do Dolních Kounic

Sebrala jsem veškěrou odvahu a vydala se na výlet s oběma našima pejsanama. S vydatnou pomoci Michelle a Peťana, kteří se po dobu výletu stali adoptivními rodiči Arwenky, jsme to zvádli bez úhony. Moc jsme toho nenachodili, ale Dolní Kounice jsou nádherný, jenom ta obsluha v jediné hospůdce co jsme našli, by mohla být krapet rychlejší...
Hodinový přesun MHDéčkem byl úspěšný i z výchovných důvodů: Arwuška sice MHD už párkrát jela, ale dosud pořád stála se staženým ocáskem a klepaly se jí nožičky. A teď už od své zkušené maminy okoukala, jak se slušný pes v tramvaji a buse chová - takže se hnedka nad schůdkama rozvalí a je to...a důchodci s berličkama je můžou přeskakovat, jak se jim zlíbí.
Jo, a taky to naše mrně nosí košíček. Veškeré zvykání probělo podezřele hladce - stačí narvat košíček na čumák a než se stačí vzpamatovat vecpat jí skrz dráty piškotek, a s pochvalnými výkřiky ji vytáhnout na prochajdu.

Dole: "Teď budete pózovat, jasný? Aaaarweno, sedni, dělej!!"

Dole: Tady Arwíka ještě unesu:-). Ale už to asi nebude trvat, protože roste jak z vody.

Šok: přistiženi v hnízdečku lásky!

Už je to tak, protiklady se přitahují;-). Arwen (fena, 4 měsíce) se spustila s Čertíkem (kocour, 12 měsíců). Značný věkový i výškový rozdíl rozdíl a ještě další podružné odlišnosti jim zřejmě nepřekáží v tom, aby se jejich mezi nimi přeskočila jiskra.
Naše bulvární redakce to tušila již delší dobu - soudě podle toho, jak se Čertík občas ukazoval na veřejnosti ve značně neupraveném stavu, dokonce snad i oslintaný. No, hádejte odkud šel...

Jako důkaz přikládáme exkluzivní fotky pořízené naším nejlepším uměleckým fotografem (všimněte si kvality detailů, té ostrosti a výborného nasvětlení a citlivé kompozice, hih!).

Holky u babičky

Aby měla naše svobodná matka a její potomek nějaký vzrůšo vzali jsme je na velký výlet k babičce pro hrušky. V praxi to je 100 kiláků tam, 100 zpět, a mezi tím 4 hodiny neustálého jezení (teda pro lidi) a válení se na zahradě (pro psy). Nicméně se toho dá využít k focení na krásné zelené travičce, jakou na naší rozbombardované zahradě v Brně nemáme. Tak koukejte, jim to sluší:-).

Foto dole: Picasa2 nechce kamarádit s bloggerem tak odmítá otáčet obrázky, merde!

Ideální kombinace

Jestli máte pocit, že váš domácí mazlíček není dostatečně "umazlený", pořiďte mu konkurenta (teda pardon, kamaráda).
U nás v rodině je "in" pořizovat si mazlíka stejného zvířecího druhu a pohlaví, v černém provedení. A nejlépe po čtyřech letech soužití, kdy jsou projevy lásky ze strany páníčků domácími mazlíčky trpěny, ale opětovány jen velmi vlažně (tzv. pasivní mazlení, lol). A tak si naše famílie pořídila černého kočičáka a černou hafandu. I když ani v jednom případě to nebylo tak úplně dobrovolné;-).
A jaké jsou plody toho, že máme věškerou zvířenu dvojmo? Oblíbenost lidských obyvatel naší domácnosti vzrostla přímo exponenciálně - nejenže nás nové přírůstky milují a jejich starší soudruhové (doslova!) se nám přímo vtírají...ještě ke všemu se naše zvířátka melou mezi sebou o to, koho máme radši a kdo se nechá více hladit (tzv. aktivní mazlení - když vám zvíře dává najevo lásku).
Tím by se dalo krásně skončit. Ale co, tak já to řeknu... miláčkové se předhánějí nejen v tom kdo bude naším největším mazlíkem, ale taky kdo komu vyžere misku, sežvýká kostičku, ukradne myšku (naši koucouři se umí vyznamenat, achjo!), kdo vypije víc vody, kdo víc zašpiní náš, kdysi žlutý koberec...

[Obrázek dole: Dvě zubatice - Arwuška a Bennie mají dopolední a večerní rituál...kocoury to jejich dovádění moc nevzrušuje, při bližším zkoumání je v pozadí vidět Kuko, jak si klidně podřimuje] Takže pokud možno, kupujem 2 kosti, v každém koutě je miska s vodou, Arwenka žere na chodbě, Bennie a Kukášek v kuchyni a Čertík v koupelně a koberec...no, ten už to má za sebou a bude časem nahrazen za plovoucí podlahu (doufejme).P.S. Čertík ráno donesl domů ptáka, Kukášek se před chvilkou chlubil rejskem (fuuuuj!), mám chuť ty dva lumpíky zabít!

Arwenka zdraví sourozence:-)

Hola hola! Tak se po delší době ozýváme z prázdnin. Každým dnem by majitelům našich Slatiňáčků měl dojít průkaz původu (tadááááá).

Naši pajdavou Arwenku si necháváme, problém bude zřejmě někde v krční páteři...někde to tam trošku ruplo, ale celkem s tím umí žít. Potvůrka už lozí do schodů, v čemž se jí snažíme zbránit. Jinak miluje naše kocoury, hlavně Čertíka - jak ho vidí v křesle, hned ho jde ožužlat.Slyší na zavolání, a je hrozně šťastná, když kolem ní projdem - i když spí, tak se probudí a hned buší ocáskem do země, vyplázne jazyk. Taky umí sedni. Jenom to lehni jí jaksi nejde - ale to má fyzický limit, je to malá lachtanka, takže normálně (spisovně) si lehnout neumí. Ale zato si umí kleknout (fakt, dá nohy přímo pod sebe) a na bok je to taky ok. Takže ji asi budem muset naučit jiný povel.
A tady dole "dělá voči" u skříňky s piškotkama. Pro ty je ochotná udělat cokoliv, někdy mám pocit, že by si i lehla, kdyby to šlo:-).
Ještě ji musím vyfotit, jak ráno řádí se svou maminou, to je taky dobrý kino. Tak zatím!

Všem našim hafánkům přejeme všechno nejlepší ke tříměsíčním narozeninám!!

Pozdravy ze "starého" domova

Arty a Arwen se sice na fotkách tváří roztomile, ale (především) po západu slunce se z nich stávají malí dráčkové. Arwenka, i přes to že je slabší, si na Arťulína docela troufá, krade mu hračky (teda ty, které mu nestihla ukrást máma Bennie) a kouše ho do ucha. Jinak Arwuška miluje našeho černého kocourka. Ten už zjistil, že od štěňat mu velké nebezpečí nehrozí, tak je provokuje tím, že se pomalu prochází v jejich ohradě, a když se prckové blíží, Čertík se líně vyškrábe na ohradu a špehuje, co se děje dole. Arwenka za ním vždycky nadšeně běží - a když Čerťu přidržíme, tak mu olizuje ouška a čumáček. Zato Arty je větší dravec - trošku nám kocourka okusuje.

Z Artíka nám roste vodní pes - na vodu má těžkou úchylku;-). Packou vždycky vycáká vodu z misky a pak si do toho lehne, případně se po ní chvilku klouže. A dělá to už asi od malinka - vždycky jsem se divila, proč mají mrňata v bedně tolik mokro. Tak jsem zvědavá, jestli mu to vydrží a bude ho bavit plavání.
Máma Bennie zná i lepší zábavu, než se koupat - což potvrdila včera v lomu, kde se ve vodě tvářila jak boží umučení, honem pro aportek a ven z té hnusné mokré věci.

Pozdravy z nových domovů

Docela mě překvapilo, že už jsou to skoro dva týdny, co k novým páníčkům odešla první mimčo - Annie. Jako zatím poslední šla před pěti dny Arlettka.
Od nových páníků dostávám občas zprávičky jak se hafíkům daří a dostala jsem i pár fotek z nových domovů, které si rozhodně zaslouží vystavit na blogu.

Shora dolů tu máme: Arlettku v krásně zelené zahradě; Airinku, které to na té dečce moc sekne; a Ágníka první den po příjezdu (hračky jsou ještě jako nové;->).
A novinky od Angui najdete rovnou na jejím blogu.

První vlna odchodů...

...už je úspěšně za námi. V neděli se ke šťastlivcům, co mají nové domovy přidala i Airinka, naše malá divoška. Podle zpráviček, co jsem zatím dostala od jejích páníčků, to probíhá v pohodě - (Airin lítala v záhonku s rajčaty). Dokonce už zvládla i návštěvu veterináře a při stříhání drápků málem rozmetala ordinaci:-).
Včera od nás odfrčela Arlettka. Ještě před odjezdem se uvelebila v autě na zadní sedačce s novou paničkou Verčou a nevypadala, že by ji nějak trápilo, že jede od mámy. A taky že ne - dneska jsem dostala zprávu, že po prozkoumání zahrady i domu se Arlettka uhnízdila v pelíšku s hračkama a už se odtam nehnula;-). Na fotce je vlevo, ještě se svým bráchou a parťákem Artíkem. Ten si dneska uvědomil, že má doma už jen jednu ségru, Arwenku, tak to ve tři ráno obrečel (a my s ním, protože jsme se nevyspali...). Pochopitelně se toho snažil zneužít i k tomu, abychom ho vytáhli z pelíšku, on mohl vesele lítat po bytě a ulevit si, kde se mu zlíbí. S tím teď bude mít chlapec utrum, jak máme jen dva maláčky, zkusíme je něco naučit. Jo, včera jsme s hrůzou zjistili, že Arty už váží přes 8 kg! Přitom není oplácaný, takže je to pořádný kus psa, který se ale rád tulí. Arwenka je naše srdeční záležitost. Je to nádherná miloučká holka, která se hodiny vydrží nechat hladit a drbat. Ale pořád si je nejistá na nožkách, takže náš buldozer Arty se musí trochu krotit při hře. Zatím pořád zkoumáme, co se Arwušce mohlo přihodit. Předevčírem byla na rentgenu kde se nic neobvyklého neukázalo (mimochodem, zvládla to i bez uspání za což měla obdiv veterinářů z vet. fakulty v Brně). Tak čekáme; je možné, že se to spraví samo (někdy tak může štěně reagovat na vakcínu). Chci poděkovat Arwenčiným páníčkům za podporu a za to, že jsou rozhodnutí počkat si na ni, ještě dva týdny.
P.S. Dostala jsem fotky od Agníka - moc mu to slušelo se zeleným obojkem!
P.P.S. Angua má svůj vlastní blog - přidám do odkazů!

Kontrola vrhu

V úterý u nás proběhla veledůležitá akce - kontrola vrhu!
Byly nám vytknuty bílé znaky - což se dalo čekat. Všichni prckové mají bílé "ponožky" - je pravděpodobné, že se časem budou změnšovat, až se ztratí. Agník, jak jste si všimli, má bílou náprsenku. Nejdřív jsem z toho byla na mrtvici, ale naštěstí má páníčky, kteří jsou právě z té náprsenky nadšení:-).
Na druhou stranu se u všech štěňat povedla krásně tvarovaná hlavička, dobrý pigment a tmavé oči ("knoflíky"). Kromě toho mají mimča syté zbarvení, i nejsvětlejší Angua časem zmavne na ideální odstín - z toho mám taky radost, protože někteří Benčini sourozenci byli hooodně světlí.
Nakonec byli všichni doporučení na zápis do plemenné knihy a poradkyně chovu řekla, že jsou přímo přesocializovaní (což beru jako poklonu).

Ještě foto čtyř štěňátek, která jsou ještě "doma u maminky":

Nahoře: Arty a Arwenka. Mimochodem Arwuška mě pěkně postrašila - uskřípla si nerv, takže napadala na přední nožičky. Ještě teď to není úplně OK, ale myslím, že je na dobré cestě.

Dole: Arlettka - pořád je to odvážná průzkumnice, ale když se může nechat drbat na bříšku, jde všechna ostražitost stranou. Airinka - vyskočila jí kýla (no možná je přesnější říct: vyskákala si kýlu), je to pěkná divoška - už jsem s ní měla párkrát čelní náraz, když jsem jí chtěla dát pusinku a ta potvůrka na mě ve stejnou chvíli vyskočila.

A už máme jen čtyři...:-)

Konečně jsem se dostala k tomu připsat co nového ve Slatinském dvoře. Minulý týden byl dost šílený, protože jsem na štěňata byla (skoro) sama. Navíc často pršelo a byla zima, takže jsem většinu času strávila na schodech od terasy přenášením štěňat nahoru a dolů. Broučkové se probouzeli když jsem měla trochu štěstí, kolem v 5:30, ale nejčastěji už ve 4:30. Z bedny se ozývaly nárazy jak se snažili ji celou zničit a vyběhnout ven a k tomu straaaaašný řev. Na jejich obranu musím říct, že chtěli ven proto, že se potřebovali na velkou - už nějaký čas tohle v pelíšku nedělají (ovšem na koberci klidně, když na to přijde:->).

Tím se ve mně utvrdilo přesvědčení, že mimča mají nejvyšší čas vypadnout z rodného hnízda. Jako první šel náš prcek Annie - první noc v nové rodině si vybrečela postel, ale druhou už zvládla spát sama - až do šesti (to má někdo štěstí :-D !), a prý hodně žere - asi chce dohnat Artyho (ten už má snad 7 kilo).
Dnes ráno jsem se rozloučila s Anguškou - budou jí říkat Andží:-), první noc je teprve čeká, ale určitě to zvládne. A v poledne odjel náš rošťák Agníček - prý chvilku vyváděl, ale už asi dobrý - čekáme na nové zprávy.
A fotečky: tady je jejich poslední společná fotka, v 6 ráno po schodama - asi jim byla zima.

A tito kulíšci už šli do nových domovů (shora): Angua, Annie, Agni.
Držím palce jejich páníčkům, ať se jim s pejskama krásně žije, ať mají co nejmíň starostí a hodně radostí!!!

Arty a Arwen

Tohle jsou naši dva kliďasové. Artík je rozvážný pejsek, který občas postaví ostatní do latě. Je to momentálně největší hafan z vrhu a tváří se jako king. Arwen je naše princezna, která se umí krásně tulit, ale když na to přijde tak si od ostatních nenechá nic líbit:-). Ale nějak se nerada fotí, či co, já fotím jak mi kdo přijde pod ruku, ale tu Arwenku jsem musela docela hledat (no ona se totiž často drží úplně těsně u mě a to se fotit nedá).

Den 47. tetujeme, odčervujeme

Po delší odmlce přidávám aktuální obrázky našich lumpíků. Už jim táhne na 50. den, váží od 4,5 do 5,3 kg. Jejich máma Bennie vážila 4,5 kg když jsme si ji donesli domů, a to měla o týden víc než tihle cvaldové.
Některých prťat si už budeme užívat jen týden, první jde do velkého světa Annie - už ve čtvrtek. Ale ještě nás čeká hodně úkolů:

V úterý jsme byli na prvním očkování, kde všichni dostali i očkovací průkaz. U paní doktorky se chovali statečně a mají pochvalu, že byli klidní. Zato v autě bylo řevu - dali jsme je do kufru starého Favoritu a moc se vůbec se jim tam nelíbilo...až na Angušku, která celou cestu spala.

Takže, páníčkové, až si je povezete domů, radši na klíně:-) ať nemají na auto špatné vzpomínky. Dneska jdou k doktorce znova, čeká nás druhé odčervení a TETOVÁNÍ (bohužel to jinak nejde)!!
A o víkendu by měla přijít hlavní poradkyně chovu, aby zkontrolovala vrh a zhodnotila jak se mimča povedla.

Bennie už zase krmí...štěňatům už neuteče (hihi), takže když se nestihne zachránit skokem přes ohradu, nemá šanci. Prckové už umí dokonce i skákat;-).

Ještě vás nemůžu ošidit dát následující fotečky. Takhle nás vydírají každý den, domyslete si k tomu šílené řvaní a kňourání. Bednou už pohrdají delší dobu, však většinu dne tráví na zahradě.

První fotka: naše plavé holčiny - zleva Airinka, Anguška, Arlettka a Annie. Arwence udělám vlastní fotečku - aby se neurazila, že fotím jen ty plavandy.

Tato fotka je tu kvůli výrazu černého pejska Ágníka - je to vážně náš šašek:-).

P.S. Tento týden jsem konečně dopsala a odevzdala tu vošklivou bakalářku:-D.

Zdravíme budoucí páníčky!

Naši mrňouskové už se moc těší, až pěkně půjdou ke svým novým páníčkům:-). Zatím na nás trénují pso-lidské vztahy a jde jim to slušně - drbání na bříšku, drbání za ouškem, chování. Ale když se to vynásobí sedmi - je to záběr:-). To pak ani nevím, jestli je lepší, když si chcou hrát všichni najednou nebo postupně (než se dostanou všichni na řadu, tak to zabere půl hodiny).
Veledůležité je hlavně mazlení po jídle, aby mrňata v klidu usnula. Máma Bennie usoudila, že tohle zvládnem líp než ona, takže v klidu leží, zatímco z bedny se ozývají příšerné zvuky mezi řevem tygra a vytím vlka, krát sedm, samozřejmě:-). Ještě si navzájem dodávají kuráž, podezřívám je, že jedou štafetu - jeden ztichne a druhý to po něm přebere, takže vydrží dloooooouho (dokud je někdo nejde uspat).
Naštěstí, jakmile mají kontakt s lidmi, přestávají brečet a když je (po jednom) nechám rejdit na chodbě, jsou v pohodě a většinou je po chvilce najdu jak spí.
Myslím, že jak bude mít každé štěně individuální péči - hlavně ty v rodinách s dětmi- ještě budou prstíčkem hrabat, aby měly chvilku klidu.
Jo, a už jsou to hotoví malí pejsánkové - už nevypadají jak ponožky, veverky, žabičky...a hlavně už váží kolem 4 kilo!

Naše plavandy

Nahoře Angua a Annie, dole Airin a Arletta. Anguška je sebevědomá holka, a také největší ospalec. Usne kdekoliv a vůbec se nevzbudí, když ji přenáším. Když se jdu za štěndama mazlit, tak je u mě první Airinka. Kolikrát se chci pomazlit s někým jiným a najednou zas držím Airin, ani nevím jak. Arlettka je největší průzkumník, teď má zrovna období, kdy vypadá jak žabička - štěňata rostou trochu asymetricky, občas mají obří uši, jindy dlouhý nohy. No a Zrzka má momentálně krátký čumák a obří tlamičku, vypadá strašně srandovně. Annie je naše bambulka, sice je nejmenší, ale troufne si i na Artíka.

Na zahradě

Mimina jsou čím dál aktivnější, už nějakou dobu se nebudí jen kvůli jídlu. To ale znamená, že těm našim kulíškům porodní bedna nestačí, a museli jsme jim všední dny něčím ozvláštnit. Takže taťka jim starými paletami ohradil část zahrady - no kdyby to viděl nějaký architekt, tak spáchá sebevraždu - nejzapadlejší ukrajinský venkov je proti tomu hadra. Ale co, hlavně že můžeme ty naše minipejsky vyhodit na čerstvý vzduch.
Už jsou docela rychlí, i když mi to někdy připomíná běh houpacího koně, máma Bennie před nimi nemá šanci. A hlavně, konečně ocenili i veškeré dary co dostali od budoucích páníčků i jiných obdivovatelů:-).
Včera Angua objevila, že nejlepší je schovat se před horkem do palet, které nám "dočasně" (už 2 roky) slouží coby posledních 5 schodů z terasy. Hned si tam pozvala na návštěvu Agníka a "zrzku" Arlettku, kteří s ní tvoří komando "visím na přední stěně porodní bedny a hlasitě řvu, páč se nudím". Jenže zbytek smečky jsou taky pěkně mazaný potvůrky, takže jakmile Anguška na chvilku vylezla, nacpali se pod palety všichni a naše blondýna, si celá naštvaná musela ustlat vedle - sledujte její nasupený výraz na prostřední fotce, kdy se jí podařilo schovat jen půl těla:-D. Jinak tam vykukují ještě Airin a Annie. Na první fotce je Agni a na poslední je Arwenka, která se nám taky pěkně vybarvuje (i přes ten nevinný výraz a obrovské oči je to čertík z krabičky).

Krmicí linka

A už to jede. Spravedlivá dělba péče o štěňata mezi psí mámu a lidi se přiklonila v neprospěch lidského druhu. Takže 2x denně se ke krmení potomků milostivě nechá přemluvit Benča a 3x denně je to na nás. Ještě že ti malí trpaslíci (i když...už mají dost přes 2 kg) umí hezky papat sami a mističky pěkně vylížou až do dna:-).

Přikrmujeme zatím štěněcím mlékem a rozmočenýma granulkama Eukanuba Puppy and Junior Large Breed. Zatím jim chutnají.