Pozdravy ze "starého" domova

Arty a Arwen se sice na fotkách tváří roztomile, ale (především) po západu slunce se z nich stávají malí dráčkové. Arwenka, i přes to že je slabší, si na Arťulína docela troufá, krade mu hračky (teda ty, které mu nestihla ukrást máma Bennie) a kouše ho do ucha. Jinak Arwuška miluje našeho černého kocourka. Ten už zjistil, že od štěňat mu velké nebezpečí nehrozí, tak je provokuje tím, že se pomalu prochází v jejich ohradě, a když se prckové blíží, Čertík se líně vyškrábe na ohradu a špehuje, co se děje dole. Arwenka za ním vždycky nadšeně běží - a když Čerťu přidržíme, tak mu olizuje ouška a čumáček. Zato Arty je větší dravec - trošku nám kocourka okusuje.

Z Artíka nám roste vodní pes - na vodu má těžkou úchylku;-). Packou vždycky vycáká vodu z misky a pak si do toho lehne, případně se po ní chvilku klouže. A dělá to už asi od malinka - vždycky jsem se divila, proč mají mrňata v bedně tolik mokro. Tak jsem zvědavá, jestli mu to vydrží a bude ho bavit plavání.
Máma Bennie zná i lepší zábavu, než se koupat - což potvrdila včera v lomu, kde se ve vodě tvářila jak boží umučení, honem pro aportek a ven z té hnusné mokré věci.