Bonnie z Pískových dolů - převážně nevážně:-)

Výběr štěněte

V den mých narozenin se naše rodinka vypravila na brněnské výstaviště, byl Intercanis, takže spousta psů a hovíků na jednom místě a tam jsem se přímo informovali na štěňata. Moje malá Beňule se narodila dva dny poté – její majitele jsme kontaktovali v momentě, kdy přicházela na svět:-). O dva týdny později, jsme se všichni jeli podívat – u Pechů na zahradě jsme se poprvé seznámili s pyšnou mámou Happynou (čili Happy Gasko Prim) a jejíma desíti ukňouranýma válečkama...ten s růžovou mašličkou měl být náš:-) . Vybrali jsme pro něj jméno Bennie, ale do plemenné knihy se vloudila chybička, takže oficiálně máme Bonnii z Pískových dolů.

Naše začátky

Dne 17. srpna 2003 jsme slavnostně vyrazili do Raškovic pod Lysou horou, a tentokrát jsme se nevraceli s prázdnou. Z Bennie se mezitím stal malej medvídek. Cestou v autě ani nekňučela, byla celá vyjevená co se to děje (zato náš mrňavej kocourek, kterej jel pro Benuchu s náma, byl z toho podivného stvoření hrůzou bez sebe). Teprve u nás na zahradě se nám podařilo s tím malým huňatým stěňátkem navázat kontakt – konečně začala vrtět ocáskem, olízala nám obličeje a nám došlo, že jsme pejskaři.

Začalo asi měsíční šílenství kolem psího mimina, který pořád spalo, ale jakmile se vzbudilo, tak se počůralo, chvilku si hrálo (což znamená, že kousalo těma svýma ostrýma zoubkama – mě nebo kocourka), pak se zase svalilo a usnulo jak špalek. Myslím, že normální lidi kolem štěňat naskáčou mnohem míň než já, teď už bych to tak nepřeháněla, ale tenkrát jsem fakt ten měsíc skoro nešla z domu – ještě štěstí, že začala škola:-).

Výchova

Co se týká výchovy, pochopitelně každý člen rodiny přišel se svou troškou do mlýna . Každý výchovný postup na který jsme narazili studováním odborné literatury, internetu i z rad výcvikářů nebo jiných šťastných majitelů pejsků, jsme honem zkoušeli na naší Bennii (jojo, prostě amatéři :-p). Naštěstí je to inteligentní zvíře, takže se nezbláznila a celkem s přehledem všechno zvládala. Tím, že žije v bytě a je s námi neustále v kontaktu, rozumí povelům vyjádřeným na deset způsobů (i když je to chyba a rodina by se v povelech měla sjednotit. Ale vysvětlete to prarodičům a mamce!).

Teď už je Beňule velká holka. Věrně nás doprovází na výletech a dokonce toleruje veškerý blbosti, který si na ni vymyslí můj brácha. Je to prostě parťačka do každýho počasí.

Na cvičák chodíme už třetím rokem. Beňuli to strašně baví - hlavně chození po kladině, houpačka a probíhání tunelem. Navíc je to chvíle, kdy se věnujeme vážně jen jí (s chozením na cvičák se střídám s bráchou a taťkou). Chodí krásně u nohy, slušně aportuje a na odložení je prostě mistr (vydrží ležet snad deset minut bez hnutí ;-p).

V březnu se konečně chystáme na zkoušky, už je měla mít dávno, ale tři lidi se prostě nemůžou domluvit co, kdy a jak. Je to ostuda.

Jak jsme začli pejskařit

Poté co jsem odmaturovala a přestěhovali jsme se z paneláku do domku se zahradou, konečně jsem si mohla splnit své do té doby celoživotní přání – pejska!

Pes s PP

Osobně jsem nejdřív pomýšlela na osvojení nějakého voříška z útulku, ale pak se do toho vložil taťka a řekl, že když psa, tak pořádnýho:-). A s „papírama“! Do té doby jsem si myslela, že majitelé psa s průkazem původu jsou nějaká podivná sekta, kteří se scházejí na výstavách a chlubí se svými načesanými miláčky. Takže pomyšlení, že budu mít psa s PP mě ze začátku docela pobavilo.

Dnes si myslím, že když chce někdo psa bez PP, ať si vezme pořádnýho křížence- ti bývají zdraví a fajn. Ale pokud už chcete čistokrevnýho psa – čili máte určité nároky na vzhled a povahu, berte psa s průkazem původu. Znamená to, že kupujete psa, který vznikl z nepříbuzenského spojení, a jeho rodiče odpovídají požadavkům na to, jak má správný pes toho plemene vypadat. Například u hovawartů se hlídá dysplazie kyčelního kloubu – pokud má pes vyšší dysplazii, kulhá a zhoršuje se to do té míry, že může přestat chodit úplně. Taky se hlídá barva – hovíci by neměli mít moc bílých znaků. Navíc je třeba zakázané spojení dvou plavých jedinců (stěňata mohou být příliš světlá)....a to zdaleka není vše, ale o tom už je více napsáno jinde-například na oficiálních stránkách klubu. No, zkrátka u „papírových“ se hlídá spousta věcí, proto, aby se rodila kvalitní a zdravá štěňata. Kromě toho pes s PP může na výstavy – není to žádná povinnost, ale člověk nikdy neví, co ho začne bavit. Někteří lidi z toho mají celkem fajn koníčka:-).

Jaké plemeno?

Výběr plemene nám zabral asi měsíc. Chtěla jsem borderku nebo šeltii (menší, chytrej, zábavnej pes). Taťkovy představy byly přesně opačný, byl by nejšťastnější, kdyby nám na zahradě pobíhal německý ovčák, kavkazan nebo podobný „medvědobijec“ (ostřejší hlídač).

Jakmile jsme objevili hovawarty, bylo jasné, že tohle je pravé plemeno pro nás.

Ostražitý, ale ovladatelný pes, který nezkazí žádnou srandu, má trpělivost, a zároveň používá mozek, takže neskočí z okna, kdybych mu to přikázala (no, to bych samozřejmě neudělala, ale když ze mě sem tam vylítne nějaký nesmyslný povel, Benucha na mě koukne s výrazem „to jako myslíš vážně?“ ).

A kromě toho, hovíci jsou neskutečně krásní psi, za kterýma se lidi na ulici otáčejí:-).

Úvod

Tak tohle je naše Bonnie z Pískových dolů (čili Benuška, Beníšek, Benucha...). A tohle všechno je můj pokus o vytvoření stránek, vzhledem k tomu, že dnes slavíme oficiální uznání naší chovatelské stanice "ze Slatinského dvora":-). Vzhledem k tomu, že moje IT schopnosti jsou velmi chabé (jejich vrcholem je právě zvládnutí blogování), uvidíme jak dlouho se mi bude dařit tyhle stránečky aktualizovat. Ale budu se snažit, Benča si to určitě zaslouží.