Krycí list

Na srazu hovíků byla paní Otrubová, poradkyně chovu pro naši oblast a přinesla nám velmi důležitý dokument- krycí list(KL). Pro ty, co to neznají - pokud chci mít štěňata s PP, musím zažádat klub o KL, což je vpodstatě seznam tří psů vhodných pro nakrytí mojí feny. Takže máme úspěšně za sebou další krok ke štěňátkům. A musím říct, že mi potvrdili všechny psy, který jsme vybraly s Míšou Procházkovou - jsou to samí krasavci. Benuška už začíná hárat, tak počítám, že do 10 dnů už se za jedním z nich vypravíme. Teď se jen musím zodpovědně rozhodnout za kterým...

Sraz Hovawartů v Brně

Konečně jsme se dočkali hovawartí akce v Brně:-). Těšila jsem se celý měsíc a bylo vážně na co: sešlo se kolem 30 hovíků - většinou mlaďochů od úplných štěňátek do dvou let. Benča byla jedna z nejstarších, což nám vůbec nebránilo v tom abysme si bezvadně zacvičily (kromě toho nás pochválili, že je Beňule šikovná:-D) a taky jsme se dověděly něco málo o záchranářském výcviku a o tom, jak předvádět psa na výstavách (což bylo zajímavé, i když jinak nás ty výstavy moc neberou).
Akorát mě naštvali naši chlapi, kteří za prvé málo fotili a za druhé nevydrželi trochu ledovýho větru, takže jsme odjeli ještě před plánovaným zábavným závodem :-(. A to mě hodně mrzelo, protože Beňule je na takový skopičiny celkem šikovná a určitě by se úplně neztratila.

Bennie a kočky

Benča je naše jediné plánované zvíře. Kromě ní sdílí společný byt ještě dva kocouři - neplánovaní, ale chtění ;-). Tak se o nich taky pár slovy zmíním, aby se neurazili, že se všechno točí kolem psa.
Starší mourek Kukášek s vyrůstal zároveň s Benčou a ve svých "mladých" letech byli velcí kamarádi. Často nás bavili svým hraním na rváče, kocour kupodivu dokázal psa slušně uzemnit. V listopadu 06 do smečky přibyl černý tuláček Čertík - to jméno ho dokonale vystihuje. Nic mu není svaté a kazí nám morálku - hlavně co se týká kradení ze stolu (Kukáš byl tak vychovaný, že jsme nemuseli jídlo ani přikrývat, teď ho kvůli nenasytnýmu Čerťovi musíme přiklápět těžkými hrnci a občas i to je málo). Kromě toho je to expert na shazování věcí, šplhání po všem možném (i vánoční stromek dostal zabrat) a hlavně na mazlení (v tom má mourek trochu rezervy, teprv s černým zažila to, jak zpívá Hapka v jedné písničce: "kocour se schoulil na tvůj klín";->).
A jak s nimi vychází Benča? Je to už velká holka, takže se přece s nějakýma prckama nebude bavit. Rozhodně s nima teda nespí bok po boku v jednom pelíšku, ale spíš na ně dohlíží. Když si kocouři brousí drápy o křeslo, tak je jde zkontrolovat, případně jim dá výchovný lepanec tlapkou (žádný teror se ale nekoná). A přestože Beňule není závislá na jídle, jako jediná z rodiny dokázala Čertíka vycepovat natolik, že se její misce vyhýbá obloukem.

Když jsem hledala nějaký ilustrační fotečky, s hrůzou jsem zjistila, že všechny tři pohromadě nikde nemáme - nevydrží na místě. Takže vkládám alespoň takový výřez v pozadí s pejsanem, jako důkaz, že pes a dvě kočky spolu v pohodě můžou žít na 120 metrech čtverečních.

Společenský život psa:-) (a jeho paničky)

Bennie a prarodiče

Jednoznačně největší úspěch našeho pejsánka je to, že se do ní úplně zbláznili moji prarodiče - a to všichni čtyři. Přitom byli vždy velkými propagátory užitkových zvířat . Jejich motto co se týká zvířat bylo: co se nedá sníst, je k ničemu - upozorňuji, že naše rodina nepraktikuje asijskou psí kuchyni; případně prohlašovali, že psi a kočky jsou darmožrouti.

Pak jsem dotáhla domů kotě, za pár měsíců přibylo štěně a neotřesitelné názory našich drahých předků začaly pomalu utichat a teď se dostávají přesně na opačnou stranu. Nejenže se všichni s Benčou vítají dřív než s námi a předhánějí se v tom, kdo jí pod stolem nenápadně nacpe víc dobrot. Navíc si v současnosti jedni prarodiče osvojili kočku a druzí občas přikrmují toulavé psy ve vesnici. A to mi neříkejte, že Benča na tom nemá svou zásluhu!

Nahoře: Děda: "Benuško, já už nic nemám!"
Dole: Beňa "pomáhá" babičce vařit:-)...bacha ať něco neupadne!

Bennie a moje kámošky

Z mých nejbližších kamarádek nemá doma psa ani jedna, a většina z nich otevřeně straní kočkám (kromě Lucky - díky, Lukee!), všechny se musely smířit s tím, že Benča je prostě součást týmu.

Díky Benuščinýmu osobnímu kouzlu s tím naštěstí neměly problém a nakonec i ti největší strašpytli prohlásili, že Bennie je taková kočička a že s ní teda kamarádit budou;-). Takže nechybí na žádném pořádném výletu a když se zastavíme v nějaké té hospůdce, má vybrané chování.

Nahoře: Já a Rosalie na přehradě
Dole: Martička a Lukee na Pálavě

Míša a Athos...aneb hovawarti v Brně

Donedávna jsem měla pocit, že Brno je bašta hovíků bez papírů. Na cvičáku i ve Slatině jsem jich poznala asi 7 a všichni jsou moc fajn. Ale stejně mě potěšilo, když jsem potkala Míšu a jednoho z jejích sympaťáků, obrovskýho Athose z Faustova domu. Míša je velká pejskařka, doma má ještě hovíka Arta, mrňavou šeltii a štěně ruskýho teriéra (netuším, jak tahle rasa vypadá). Kromě ní známe ještě míšinu tetu- paní Peřinovou, která mi od začátku s chovem psa hodně pomáhá. Má stanici Zlaté oko a patří jí čtyři bezva hovíci Boogie, Brona, Cid a Ajax.

Na sněhu

Letošní zima se v Brně zatím moc nepředvedla. Letošní vrchol byl koncem ledna, kdy nám napadlo tak deset cm sněhu, který vy držel závratné tři dny:-). Okamžitě jsem zavřela knížky s učením a naordinovala jsem sobě i pejsanovi denně 2 hoďky na čerstvém vzduchu.

Pořádně jsme to s Beňou na sněhu roztočily! Ale musím uznat, že zachytit psa v pohybu je pro jednoho člověka celkem náročný úkol.