Tohle jsou naši dva kliďasové. Artík je rozvážný pejsek, který občas postaví ostatní do latě. Je to momentálně největší hafan z vrhu a tváří se jako king. Arwen je naše princezna, která se umí krásně tulit, ale když na to přijde tak si od ostatních nenechá nic líbit:-). Ale nějak se nerada fotí, či co, já fotím jak mi kdo přijde pod ruku, ale tu Arwenku jsem musela docela hledat (no ona se totiž často drží úplně těsně u mě a to se fotit nedá). 
Po delší odmlce přidávám aktuální obrázky našich lumpíků. Už jim táhne na 50. den, váží od 4,5 do 5,3 kg. Jejich máma Bennie vážila 4,5 kg když jsme si ji donesli domů, a to měla o týden víc než tihle cvaldové.
Některých prťat si už budeme užívat jen týden, první jde do velkého světa Annie - už ve čtvrtek. Ale ještě nás čeká hodně úkolů:
V úterý jsme byli na prvním očkování, kde všichni dostali i očkovací průkaz. U paní doktorky se chovali statečně a mají pochvalu, že byli klidní. Zato v autě bylo řevu - dali jsme je do kufru starého Favoritu a moc se vůbec se jim tam nelíbilo...až na Angušku, která celou cestu spala.
Takže, páníčkové, až si je povezete domů, radši na klíně:-) ať nemají na auto špatné vzpomínky. Dneska jdou k doktorce znova, čeká nás druhé odčervení a TETOVÁNÍ (bohužel to jinak nejde)!!
A o víkendu by měla přijít hlavní poradkyně chovu, aby zkontrolovala vrh a zhodnotila jak se mimča povedla.
Bennie už zase krmí...štěňatům už neuteče (hihi), takže když se nestihne zachránit skokem přes ohradu, nemá šanci. Prckové už umí dokonce i skákat;-).
Ještě vás nemůžu ošidit dát následující fotečky. Takhle nás vydírají každý den, domyslete si k tomu šílené řvaní a kňourání. Bednou už pohrdají delší dobu, však většinu dne tráví na zahradě.
Tato fotka je tu kvůli výrazu černého pejska Ágníka - je to vážně náš šašek:-).
Naši mrňouskové už se moc těší, až pěkně půjdou ke svým novým páníčkům:-). Zatím na nás trénují pso-lidské vztahy a jde jim to slušně - drbání na bříšku, drbání za ouškem, chování. Ale když se to vynásobí sedmi - je to záběr:-). To pak ani nevím, jestli je lepší, když si chcou hrát všichni najednou nebo postupně (než se dostanou všichni na řadu, tak to zabere půl hodiny).
Veledůležité je hlavně mazlení po jídle, aby mrňata v klidu usnula. Máma Bennie usoudila, že tohle zvládnem líp než ona, takže v klidu leží, zatímco z bedny se ozývají příšerné zvuky mezi řevem tygra a vytím vlka, krát sedm, samozřejmě:-). Ještě si navzájem dodávají kuráž, podezřívám je, že jedou štafetu - jeden ztichne a druhý to po něm přebere, takže vydrží dloooooouho (dokud je někdo nejde uspat).
Naštěstí, jakmile mají kontakt s lidmi, přestávají brečet a když je (po jednom) nechám rejdit na chodbě, jsou v pohodě a většinou je po chvilce najdu jak spí.
Myslím, že jak bude mít každé štěně individuální péči - hlavně ty v rodinách s dětmi- ještě budou prstíčkem hrabat, aby měly chvilku klidu.
Jo, a už jsou to hotoví malí pejsánkové - už nevypadají jak ponožky, veverky, žabičky...a hlavně už váží kolem 4 kilo!
Anguška je sebevědomá holka, a také největší ospalec. Usne kdekoliv a vůbec se nevzbudí, když ji přenáším. Když se jdu za štěndama mazlit, tak je u mě první Airinka. Kolikrát se chci pomazlit s někým jiným a najednou zas držím Airin, ani nevím jak. Arlettka je největší průzkumník, teď má zrovna období, kdy vypadá jak žabička - štěňata rostou trochu asymetricky, občas mají obří uši, jindy dlouhý nohy. No a Zrzka má momentálně krátký čumák a obří tlamičku, vypadá strašně srandovně. Annie je naše bambulka, sice je nejmenší, ale troufne si i na Artíka.Mimina jsou čím dál aktivnější, už nějakou dobu se nebudí jen kvůli jídlu. To ale znamená, že těm našim kulíškům porodní bedna nestačí, a museli jsme jim všední dny něčím ozvláštnit. Takže taťka jim starými paletami ohradil část zahrady - no kdyby to viděl nějaký architekt, tak spáchá sebevraždu - nejzapadlejší ukrajinský venkov je proti tomu hadra. Ale co, hlavně že můžeme ty naše minipejsky vyhodit na čerstvý vzduch.
Už jsou docela rychlí, i když mi to někdy připomíná běh houpacího koně, máma Bennie před nimi nemá šanci. A hlavně, konečně ocenili i veškeré dary co dostali od budoucích páníčků i jiných obdivovatelů:-).
Včera Angua objevila, že nejlepší je schovat se před horkem do palet, které nám "dočasně" (už 2 roky) slouží coby posledních 5 schodů z terasy. Hned si tam pozvala na návštěvu Agníka a "zrzku" Arlettku, kteří s ní tvoří komando "visím na přední stěně porodní bedny a hlasitě řvu, páč se nudím". Jenže zbytek smečky jsou taky pěkně mazaný potvůrky, takže jakmile Anguška na chvilku vylezla, nacpali se pod palety všichni a naše blondýna, si celá naštvaná musela ustlat vedle - sledujte její nasupený výraz na prostřední fotce, kdy se jí podařilo schovat jen půl těla:-D. Jinak tam vykukují ještě Airin a Annie. Na první fotce je Agni a na poslední je Arwenka, která se nám taky pěkně vybarvuje (i přes ten nevinný výraz a obrovské oči je to čertík z krabičky).
A už to jede. Spravedlivá dělba péče o štěňata mezi psí mámu a lidi se přiklonila v neprospěch lidského druhu. Takže 2x denně se ke krmení potomků milostivě nechá přemluvit Benča a 3x denně je to na nás. Ještě že ti malí trpaslíci (i když...už mají dost přes 2 kg) umí hezky papat sami a mističky pěkně vylížou až do dna:-).
Přikrmujeme zatím štěněcím mlékem a rozmočenýma granulkama Eukanuba Puppy and Junior Large Breed. Zatím jim chutnají.
Co miminům narostly zoubky je čím dál těžší přemluvit Benušku aby vlezla do bedny a nechala se nima drancovat. Denní náplň našich potvůrek je : spíme, pak se probudíme a chvilku roztomile sedíme a koukáme co se děje, následuje bitka a pak zase spíme. Občas proloženo jídlem:-).
Pozorovat štěněcí bitky je lepší než kino. Zatím je to spíš nevinné okusování, ještě nikdo nebrečel. Někdy se mlátí ve dvojicích, jindy se na někoho domluví a jdou přesilovku. Na fotce dole se pustili do Agníka, který předtím běhal od jedné bitky ke druhé, každého zatahal za ocásek, kousl do ucha a šel k dalším. Takže pomsta... 
Sem tam některé mimčo vezmeme na velkou objevitelskou cestu po bytě. Jejich reakce je pokaždé stejná - pěkně si všechno označkují. Ale možná jsou z toho tak paf, že to neudrží. Na fotce dole je Artík a právě mi čurá do postele - ale klid, nevychovávám z něj gaučového povaleče, byl tam poprvé a jen na chvilku kvůli modrému pozadí (plaváčkům modrá sluší).
Odpoledne bylo ideální počasí na to seznámit drobečky s venkovním světem. Mírně pod mrakem, teploučko...paráda. Nejdřív je to bavilo, ale celkově to moc neocenili - jsou zvyklí na svých stálých 25°C, venku jim bylo horko. Po krmení vřískaly na celý kolo tak jsme je zase odnesli do jejich bezpečné porodní bedny. Mimochodem, všechny naše štěnda se rády nechají nosit, a úplně nejklidnější jsou, když s nimi člověk chodí. Než jsem je donesla do bedny, pokaždé stihly usnout. 
Naše mimča dostala k výročí třetího týdne života jména! Každý budoucí majitel měl za úkol si svoje štěndo pojmenovat a všichni vybrali krásný jména:-).
Začíná s nimi být vážně zábava. I když už maji oči otevřený, nějak se jim pořád nechce je používat a zatím se orientují hlavně čichem a trošku i sluchem. Takže se vždycky rozběhnou a do něčeho vrazí. Opět jsme museli zvýšit přední stěnu bedny, jsou hodně aktivní a když si všimnou nás nebo mámy, snaží se za námi přelézt. Takže čelní stěna už má snad 40 cm, brzo to nepřeleze ani Benuška:-).Nejdříve koláž z nepříliš kvalitních foteček...takhle se to u nás hemžilo 16. den po porodu. Teď už mají mimča 19. dní a samozřejmě jsou větší, hezčí, chytřejší... ;-D 
Za poslední čtyři dny poskočily naše zlatíčka o několik vývojových fází dopředu. Najednou toho umí strašně moc:
Od úterý si hrají - různě se okusují, vrčí, lezou přes sebe , brzo nás čeká boj o postavení ve smečce. Podotýkám, že pokusy o šikanu (ať už sourozenců nebo lidí) jim teda trpět nebudu;-).
Dále, chodí samy čůrat!! Na jedno místo v bedně na noviny - a to se naučily úplně samy, tak se modlím, ať jim to vydrží.
...a tadááááááá - UŽ MÁME ZOUBKY! Začalo to rašit někdy ve středu, zatím nejsou úplně vyklubaný, ale ostrý jsou. Benušce nastávají krušné časy, nejdřív drápky, pak zuby; naštěstí už příští týden regulérně přikrmujem a zkusíme i granulky. Beňule se jim aspoň pomstila tím, že sežrala miniaturní kosti z buvolí kůže, které jsem mrňatům koupila na oslavu prvních zoubků.
A nakonec : takhle nám vyrostly od prvního dne. Průměrná porodní váha 450g, dnes mají kolem 1200g. 
