Airííííín

Krasavice na fotce je prosím pěkně Airinka. Nojo! Ono už je to pět měsíců, co se naší Benušce narodila štěňátka! Takže tahle psí slečna se mi v květnu vešla do dlaně...teď má 20 kilo... To je hustý;-).

Výlet do Dolních Kounic

Sebrala jsem veškěrou odvahu a vydala se na výlet s oběma našima pejsanama. S vydatnou pomoci Michelle a Peťana, kteří se po dobu výletu stali adoptivními rodiči Arwenky, jsme to zvádli bez úhony. Moc jsme toho nenachodili, ale Dolní Kounice jsou nádherný, jenom ta obsluha v jediné hospůdce co jsme našli, by mohla být krapet rychlejší...
Hodinový přesun MHDéčkem byl úspěšný i z výchovných důvodů: Arwuška sice MHD už párkrát jela, ale dosud pořád stála se staženým ocáskem a klepaly se jí nožičky. A teď už od své zkušené maminy okoukala, jak se slušný pes v tramvaji a buse chová - takže se hnedka nad schůdkama rozvalí a je to...a důchodci s berličkama je můžou přeskakovat, jak se jim zlíbí.
Jo, a taky to naše mrně nosí košíček. Veškeré zvykání probělo podezřele hladce - stačí narvat košíček na čumák a než se stačí vzpamatovat vecpat jí skrz dráty piškotek, a s pochvalnými výkřiky ji vytáhnout na prochajdu.

Dole: "Teď budete pózovat, jasný? Aaaarweno, sedni, dělej!!"

Dole: Tady Arwíka ještě unesu:-). Ale už to asi nebude trvat, protože roste jak z vody.

Šok: přistiženi v hnízdečku lásky!

Už je to tak, protiklady se přitahují;-). Arwen (fena, 4 měsíce) se spustila s Čertíkem (kocour, 12 měsíců). Značný věkový i výškový rozdíl rozdíl a ještě další podružné odlišnosti jim zřejmě nepřekáží v tom, aby se jejich mezi nimi přeskočila jiskra.
Naše bulvární redakce to tušila již delší dobu - soudě podle toho, jak se Čertík občas ukazoval na veřejnosti ve značně neupraveném stavu, dokonce snad i oslintaný. No, hádejte odkud šel...

Jako důkaz přikládáme exkluzivní fotky pořízené naším nejlepším uměleckým fotografem (všimněte si kvality detailů, té ostrosti a výborného nasvětlení a citlivé kompozice, hih!).

Holky u babičky

Aby měla naše svobodná matka a její potomek nějaký vzrůšo vzali jsme je na velký výlet k babičce pro hrušky. V praxi to je 100 kiláků tam, 100 zpět, a mezi tím 4 hodiny neustálého jezení (teda pro lidi) a válení se na zahradě (pro psy). Nicméně se toho dá využít k focení na krásné zelené travičce, jakou na naší rozbombardované zahradě v Brně nemáme. Tak koukejte, jim to sluší:-).

Foto dole: Picasa2 nechce kamarádit s bloggerem tak odmítá otáčet obrázky, merde!

Ideální kombinace

Jestli máte pocit, že váš domácí mazlíček není dostatečně "umazlený", pořiďte mu konkurenta (teda pardon, kamaráda).
U nás v rodině je "in" pořizovat si mazlíka stejného zvířecího druhu a pohlaví, v černém provedení. A nejlépe po čtyřech letech soužití, kdy jsou projevy lásky ze strany páníčků domácími mazlíčky trpěny, ale opětovány jen velmi vlažně (tzv. pasivní mazlení, lol). A tak si naše famílie pořídila černého kočičáka a černou hafandu. I když ani v jednom případě to nebylo tak úplně dobrovolné;-).
A jaké jsou plody toho, že máme věškerou zvířenu dvojmo? Oblíbenost lidských obyvatel naší domácnosti vzrostla přímo exponenciálně - nejenže nás nové přírůstky milují a jejich starší soudruhové (doslova!) se nám přímo vtírají...ještě ke všemu se naše zvířátka melou mezi sebou o to, koho máme radši a kdo se nechá více hladit (tzv. aktivní mazlení - když vám zvíře dává najevo lásku).
Tím by se dalo krásně skončit. Ale co, tak já to řeknu... miláčkové se předhánějí nejen v tom kdo bude naším největším mazlíkem, ale taky kdo komu vyžere misku, sežvýká kostičku, ukradne myšku (naši koucouři se umí vyznamenat, achjo!), kdo vypije víc vody, kdo víc zašpiní náš, kdysi žlutý koberec...

[Obrázek dole: Dvě zubatice - Arwuška a Bennie mají dopolední a večerní rituál...kocoury to jejich dovádění moc nevzrušuje, při bližším zkoumání je v pozadí vidět Kuko, jak si klidně podřimuje] Takže pokud možno, kupujem 2 kosti, v každém koutě je miska s vodou, Arwenka žere na chodbě, Bennie a Kukášek v kuchyni a Čertík v koupelně a koberec...no, ten už to má za sebou a bude časem nahrazen za plovoucí podlahu (doufejme).P.S. Čertík ráno donesl domů ptáka, Kukášek se před chvilkou chlubil rejskem (fuuuuj!), mám chuť ty dva lumpíky zabít!

Arwenka zdraví sourozence:-)

Hola hola! Tak se po delší době ozýváme z prázdnin. Každým dnem by majitelům našich Slatiňáčků měl dojít průkaz původu (tadááááá).

Naši pajdavou Arwenku si necháváme, problém bude zřejmě někde v krční páteři...někde to tam trošku ruplo, ale celkem s tím umí žít. Potvůrka už lozí do schodů, v čemž se jí snažíme zbránit. Jinak miluje naše kocoury, hlavně Čertíka - jak ho vidí v křesle, hned ho jde ožužlat.Slyší na zavolání, a je hrozně šťastná, když kolem ní projdem - i když spí, tak se probudí a hned buší ocáskem do země, vyplázne jazyk. Taky umí sedni. Jenom to lehni jí jaksi nejde - ale to má fyzický limit, je to malá lachtanka, takže normálně (spisovně) si lehnout neumí. Ale zato si umí kleknout (fakt, dá nohy přímo pod sebe) a na bok je to taky ok. Takže ji asi budem muset naučit jiný povel.
A tady dole "dělá voči" u skříňky s piškotkama. Pro ty je ochotná udělat cokoliv, někdy mám pocit, že by si i lehla, kdyby to šlo:-).
Ještě ji musím vyfotit, jak ráno řádí se svou maminou, to je taky dobrý kino. Tak zatím!

Všem našim hafánkům přejeme všechno nejlepší ke tříměsíčním narozeninám!!