Poté co jsem odmaturovala a přestěhovali jsme se z paneláku do domku se zahradou, konečně jsem si mohla splnit své do té doby celoživotní přání – pejska!
Pes s PP
Osobně jsem nejdřív pomýšlela na osvojení nějakého voříška z útulku, ale pak se do toho vložil taťka a řekl, že když psa, tak pořádnýho:-). A s „papírama“! Do té doby jsem si myslela, že majitelé psa s průkazem původu jsou nějaká podivná sekta, kteří se scházejí na výstavách a chlubí se svými načesanými miláčky. Takže pomyšlení, že budu mít psa s PP mě ze začátku docela pobavilo.
Dnes si myslím, že když chce někdo psa bez PP, ať si vezme pořádnýho křížence- ti bývají zdraví a fajn. Ale pokud už chcete čistokrevnýho psa – čili máte určité nároky na vzhled a povahu, berte psa s průkazem původu. Znamená to, že kupujete psa, který vznikl z nepříbuzenského spojení, a jeho rodiče odpovídají požadavkům na to, jak má správný pes toho plemene vypadat. Například u hovawartů se hlídá dysplazie kyčelního kloubu – pokud má pes vyšší dysplazii, kulhá a zhoršuje se to do té míry, že může přestat chodit úplně. Taky se hlídá barva – hovíci by neměli mít moc bílých znaků. Navíc je třeba zakázané spojení dvou plavých jedinců (stěňata mohou být příliš světlá)....a to zdaleka není vše, ale o tom už je více napsáno jinde-například na oficiálních stránkách klubu. No, zkrátka u „papírových“ se hlídá spousta věcí, proto, aby se rodila kvalitní a zdravá štěňata. Kromě toho pes s PP může na výstavy – není to žádná povinnost, ale člověk nikdy neví, co ho začne bavit. Někteří lidi z toho mají celkem fajn koníčka:-).
Jaké plemeno?
Výběr plemene nám zabral asi měsíc. Chtěla jsem borderku nebo šeltii (menší, chytrej, zábavnej pes). Taťkovy představy byly přesně opačný, byl by nejšťastnější, kdyby nám na zahradě pobíhal německý ovčák, kavkazan nebo podobný „medvědobijec“ (ostřejší hlídač).
Jakmile jsme objevili hovawarty, bylo jasné, že tohle je pravé plemeno pro nás.
Ostražitý, ale ovladatelný pes, který nezkazí žádnou srandu, má trpělivost, a zároveň používá mozek, takže neskočí z okna, kdybych mu to přikázala (no, to bych samozřejmě neudělala, ale když ze mě sem tam vylítne nějaký nesmyslný povel, Benucha na mě koukne s výrazem „to jako myslíš vážně?“ ).
A kromě toho, hovíci jsou neskutečně krásní psi, za kterýma se lidi na ulici otáčejí:-).
Osobně jsem nejdřív pomýšlela na osvojení nějakého voříška z útulku, ale pak se do toho vložil taťka a řekl, že když psa, tak pořádnýho:-). A s „papírama“! Do té doby jsem si myslela, že majitelé psa s průkazem původu jsou nějaká podivná sekta, kteří se scházejí na výstavách a chlubí se svými načesanými miláčky. Takže pomyšlení, že budu mít psa s PP mě ze začátku docela pobavilo. 
Výběr plemene nám zabral asi měsíc. Chtěla jsem borderku nebo šeltii (menší, chytrej, zábavnej pes). Taťkovy představy byly přesně opačný, byl by nejšťastnější, kdyby nám na zahradě pobíhal německý ovčák, kavkazan nebo podobný „medvědobijec“ (ostřejší hlídač).
Žádné komentáře:
Okomentovat