Bonnie z Pískových dolů - převážně nevážně:-)

Výběr štěněte

V den mých narozenin se naše rodinka vypravila na brněnské výstaviště, byl Intercanis, takže spousta psů a hovíků na jednom místě a tam jsem se přímo informovali na štěňata. Moje malá Beňule se narodila dva dny poté – její majitele jsme kontaktovali v momentě, kdy přicházela na svět:-). O dva týdny později, jsme se všichni jeli podívat – u Pechů na zahradě jsme se poprvé seznámili s pyšnou mámou Happynou (čili Happy Gasko Prim) a jejíma desíti ukňouranýma válečkama...ten s růžovou mašličkou měl být náš:-) . Vybrali jsme pro něj jméno Bennie, ale do plemenné knihy se vloudila chybička, takže oficiálně máme Bonnii z Pískových dolů.

Naše začátky

Dne 17. srpna 2003 jsme slavnostně vyrazili do Raškovic pod Lysou horou, a tentokrát jsme se nevraceli s prázdnou. Z Bennie se mezitím stal malej medvídek. Cestou v autě ani nekňučela, byla celá vyjevená co se to děje (zato náš mrňavej kocourek, kterej jel pro Benuchu s náma, byl z toho podivného stvoření hrůzou bez sebe). Teprve u nás na zahradě se nám podařilo s tím malým huňatým stěňátkem navázat kontakt – konečně začala vrtět ocáskem, olízala nám obličeje a nám došlo, že jsme pejskaři.

Začalo asi měsíční šílenství kolem psího mimina, který pořád spalo, ale jakmile se vzbudilo, tak se počůralo, chvilku si hrálo (což znamená, že kousalo těma svýma ostrýma zoubkama – mě nebo kocourka), pak se zase svalilo a usnulo jak špalek. Myslím, že normální lidi kolem štěňat naskáčou mnohem míň než já, teď už bych to tak nepřeháněla, ale tenkrát jsem fakt ten měsíc skoro nešla z domu – ještě štěstí, že začala škola:-).

Výchova

Co se týká výchovy, pochopitelně každý člen rodiny přišel se svou troškou do mlýna . Každý výchovný postup na který jsme narazili studováním odborné literatury, internetu i z rad výcvikářů nebo jiných šťastných majitelů pejsků, jsme honem zkoušeli na naší Bennii (jojo, prostě amatéři :-p). Naštěstí je to inteligentní zvíře, takže se nezbláznila a celkem s přehledem všechno zvládala. Tím, že žije v bytě a je s námi neustále v kontaktu, rozumí povelům vyjádřeným na deset způsobů (i když je to chyba a rodina by se v povelech měla sjednotit. Ale vysvětlete to prarodičům a mamce!).

Teď už je Beňule velká holka. Věrně nás doprovází na výletech a dokonce toleruje veškerý blbosti, který si na ni vymyslí můj brácha. Je to prostě parťačka do každýho počasí.

Na cvičák chodíme už třetím rokem. Beňuli to strašně baví - hlavně chození po kladině, houpačka a probíhání tunelem. Navíc je to chvíle, kdy se věnujeme vážně jen jí (s chozením na cvičák se střídám s bráchou a taťkou). Chodí krásně u nohy, slušně aportuje a na odložení je prostě mistr (vydrží ležet snad deset minut bez hnutí ;-p).

V březnu se konečně chystáme na zkoušky, už je měla mít dávno, ale tři lidi se prostě nemůžou domluvit co, kdy a jak. Je to ostuda.